Valentine and Luke

Poznámka Cassandry Clare: V původním prvním návrhu Města ze Skla, když Anděl přivedl Jace zpět k životu, Clary a Jace se potkali na břehu jezera s Alecem, Isabelle, Jocelyn a Lukem, kteří přišli z boje aby se s nimi setkali. Toto bylo změněno, protože v původní verzi nebyl žádný epilog; takže tohle byl závěr, který postavy měly. Rozhodla jsem se, že epilog byl potřeba aby jim přinesl víc a aby bylo vysvětleno něco, co bylo potřeba vysvětlit – například Magnus a Alec, nebo vztah Jocelyn a Luka. Zarmoutila mě ale ztráta jedné scény z původního návrhu, a to smutní pozůstalí po Valentinově smrti – v konečné verzi po něm, kromě Jace, nikdo nesmutnil.

Po pláži k nim běžely postavy, jejich nemotorné a dlouhé stíny tvořeny zářícími čarovnými pochodněmi. Clary teď byla za ty pochodně ráda, ráda, že světlo z nich jim pomohlo se s Jacem najít. Jak se běžící postavy blížily, poznala je – její matka a Luke, a za nimi potom Alec a Isabelle. Její srdce se při pohledu na ně zvětšilo, jako kdyby jí chtělo prolomit žebra. Cítila, jako by jí praskaly úlevou.

Byl to Luke, kdo se k nim dostal jako první, běžící po písku lehce, jako by byl stále ve vlčí podobě. První uviděl Clary a Jace a jeho tvář se rozzářila – a poté se jeho pohled přesunul za ně a on uviděl Valentina a jeho výraz se změnil.

Jocelyn byla hned za ním, a když se přiblížila, Jace pustil Clary. Postavila se, oprašujíce si písek z oblečení, v momentě, kdy ji matka objala. Po ní přiběhli Alec a Isabelle, plni výkřiků a úlevy a – radosti. Obklíčili šokovaně vypadajícího Jace, objímajíce ho a křičejíce mu do uší.

Jen Luke byl potichu. Clary, s rukou v matčině ruce, se otočila a pozorovala ho. Přistoupil k Valentinovu tělu a díval se na něj, jeho obličej byl směsicí protichůdných pocitů – byla v něm úleva, ale také výčitky a dokonce i smutek. Po smrti, Valentinova tvář ztratila tvrdost a poprvé Clary viděla, co kdysi její matku přitahovalo, viděla, jak se mohl zdát něžný a dokonce i milý. Jak Luke poklekl vedle těla, Clary si nemohla nevzpomenout, jak kdysi mluvil o milování Valentina, o tom, být jeho nejlepší přítel. Luke, pomyslela s bodnutím. Jistě že mohl být smutný – nebo dokonce truchlit?

Ale na druhou stranu, možný by měl každý mít někoho, kdo pro ně bude truchlit, a nebyl tu nikdo jiný, kdo by truchlil pro Valentina.

Luke klečel na tom místě dlouho. A potom se konečně natáhl a jemně rukou zavřel Valentinovy oči.

„Ave atque vale, Lovče Stínů,“ řekl.

(Ave atque vale = buď pozdraven a sbohem)