A letter from Stephen Herondale to his son

Dopis Stephana Herondala jeho synovi Jacovi, napsán před jeho smrtí. Tento dopis je dostupný ve speciálním vydání Města Ztracených Duší v Barnes & Noble.

Mému synovi,

Pokud čteš tento dopis, jsem mrtvý.

Očekávám, že zemřu, jestli ne dnes, tak brzy. Očekávám, že Valentin mě zabije. Přes všechny jeho řeči o tom, jak mě miluje, jak touží, abych byl jeho pravou rukou, ví, že mám pochybnosti. A on je člověk, který nemůže snést pochybnosti.

Nevím, jak budeš vychován. Nevím, co ti o mě řeknou. Ani nevím, kdo ti předá tento dopis. Svěřím ho Amatis, ale nemohu říci, co budoucnost přinese. Vše, co vím, je to, že tohle je moje šance dát ti přehled o muži, kterého můžeš stejně tak nenávidět.

Jsou zde tři věci, které o mně musíš vědět. První je, že jsem byl zbabělec. Po celý svůj život jsem dělal špatná rozhodnutí, protože byla jednodušší, protože byl sobecká a protože jsem se bál.

Zpočátku jsem věřil ve Valentinovu věc. Otočil jsem se zády ke své rodině ke Kruhu, protože jsem se domníval, že jsem lepší než Podsvěťané a Spolek a moji rodiče, kteří mě dusili. Můj hněv vůči nim byl nástrojem, který Valentin použil k získání si nás na jeho stranu. Když odehnal Luciana, nezpochybňoval jsem ho a ochotně jsem převzal jeho místo. Když požadoval, abych opustil Amatis, ženu, kterou jsem miloval, a vzal si Céline, dívku, kterou jsem neznal, udělal jsem, jak požadoval, ke své věčné hanbě.

Neumím si představit, co si o mě teď musíš myslet, vědíc, že dívka, o které teď mluvím, je tvá matka. Druhá věc, kterou musíš vědět je tato: Neobviňuj z tohoto Céline, z ničeho. Nebyla to její vina, ale má. Tvá matka byla nevinná a z rodiny, která ji terorizovala: chtěla jen laskavost, cítit se bezpečně a milována. A přesto, že jsem své srdce již odevzdal jiné, miloval jsem ji, svým stylem, jen ve svém srdci jsem byl věrný Amatis. Non sum qualis eram bonae sub regno Cynarae (Nejsem jako jsem nebyl pod nadvládou Cynarae – poem od Ernesta Dowsona). Zajímalo by mě, jestli máš taky tak rád Latinu, jako já, a poezii. Zajímalo by mě, kdo tě učil.

Třetí a nejtěžší věc, kterou o mně musíš vědět je, že jsem byl připravený tě nenávidět. Syn, ze mě samotného a  mladičké nevěsty, kterou jsem sotva znal, zdál ses být vyvrcholením všech mých špatných rozhodnutí, která jsem učinil, všech těch malých kompromisů, které vedly k mému zhroucení. A přesto, jak jsi vyrůstal v mé mysli, jak jsi vyrůstal ve světě, bezúhonně nevinný, začal jsem si uvědomovat, že nebyla pravda, že jsem tě nenáviděl. Je to přirozené rodičům, vidět jejich vlastní odraz v jejich dětech, a byl jsem to já, koho jsem nenáviděl, ne ty.

Proto je zde jen jedna věc, kterou po tobě žádám – jedna věc od tebe, a pro tebe. Chci, abys byl lepší muž, než jsem byl já. Nenech nikoho, aby ti říkal, kdo jsi, nebo kdo bys měl být. Miluj, koho a co chceš. Věř, čemu chceš. Ber svobodu jako své právo.

Nežádám, abys zachránil svět, můj chlapče, můj dítě, jediné dítě, které kdy budu mít. Chci jen, abys byl šťastný.

Stephen