Clary and Jace

Jace položil na parapet to, co držel v ruce a natáhl se k ní. Přišla a opřela se o něj, jeho ruka vklouzla pod její triko a odpočívala mazlivě a majetnicky na dolní části jejích zad. Sklonil se, aby ji políbil, nejprve jemně, ale jemnost rychle přešla a brzy byla přitlačena ke sklu okna, ruce na lemu jejího trička – jeho trička-

„Jaci.“ Trochu se posunula. „Jsem si docela jistá, že lidi tam dole na ulici nás můžou vidět.“

„Mohli bychom…“ Ukázal na postel. „Přesunout se…. támhle.“

Usmála se. „Řekl jsi to jako by ti trvalo přijít s tím nápadem.“

Když promluvil, jeho hlas byl tlumený proti jejímu krku. „Co můžu říct, kvůli tobě se mé myšlenkové procesy zpomalují. Teď vím, jaké to je být normální člověk.“

„Jaké… to je?“ To, co dělal s rukama pod jejím tričkem, ji rozptylovalo.

„Hrozné. Už jsem pozadu s mými denními vtipnými poznámkami.“